Postup na středověkých šatech - rukávy

20. září 2010 v 11:00 | Marmota |  Rozdělané / In progress
International readers, please follow my progress on my English blog - it would be too long to translate, sorry.

Před dávnými a dávnými časy (nikoli asi tak minulý pátek, jak by napsal A.A. Milne, nýbrž asi tak minulý rok) jsem začala tvořit středověké šaty. A uvízla jsem. (Medvídek Pú taky uvízl, ale z úplně jiného důvodu a úplně jinak.)

Před nějakou dobou jsem je zase vyndala, pustila se do nich a konečně dospěla ke konečnému výsledku, ze kterého jsem mohla vyrobit střih.

I když tedy ještě mi to chvíli trvalo. Ne a ne se trefit do správného tvaru rukávů.

Tohle vůbec nebylo správně:

Aspoň ne pro mé vypasované šaty. Dělaly se tam hrozné záhyby, táhlo to a bylo to těsné, a vůbec.

Po dalších peripetiích jsem dospěla ke dvěma dobře použitelným výsledkům. Pro člověka zvyklého na moderní vsazované rukávy, nejlépe v jednom kuse, vypadají zbytečně složitě, ale není to tak hrozné, zvlášť když to šiju v ruce - a sedí správně. A nemusím je ani navolňovat!
(V průběhu těch peripetií došlo mimo jiné ke změně průramku vpředu na těch šatech, je teď vykrojenější - ještě to nemám vyfocené, ale časem bude všechno, slibuju.)

Tohle je ten jednodušší z těch finálních rukávů:
Uspořádaný tak, jak se střihá z látky, aby jí sežral co nejmíň. Ten divný mnohoúhelník ve skutečnosti přijde doleva vedle hlavního, největšího dílu, a ten trojúhelníček vzhůru nohama jako klínek mezi ně.

Ještě větší legrace je s tím složitějším:

Oba výše uvedené střihy mají šev vzadu, nikoli v podpaží (tedy, ten jednodušší podvádí a má šev i v podpaží, i vzadu), a do švu je vložen klínek ve tvaru rovnostranného trojúhelníku (o straně 9 cm), což vypadá nesmírně rozkošně.

Tohle je, samozřejmě, ještě na zkušebním modelu. Teď už pracuju na finální - nebo spíš polofinální - verzi. Polofinální proto, že tahle verze je šitá z nějaké bavlny, kterou jsem dostala od babičky, a je primárně míněná jako šaty na doma. S tím, že pokud nestihnu vyrobit včas zcela finální verzi ze světlezeleného hedvábí, půjdu pak i na veřejnost v těchhle šatech.
Ta bavlna byla široká jen 100 cm (to hedvábí je širší, i když teď nevím přesně o kolik), takže jsem šetřila látkou a použila ten složitější rukáv, protože zabere látky míň. (Hlavní díl je nižší, stejně široký, trojúhelníček se vklíní do něj a podpažní klínky se vlezou vedle. Tohle jsem nějak nezdokumentovala, ale podle mě to opravdu zabere míň místa.)

Jo, a ty rukávy jsou krátké, ještě kratší než na té fotce nahoře - se spodními přivazovacími rukávy, které jsem zatím ještě nezačala dělat. To se tak vážně nosilo - koukněte třeba sem (obrázky dole; první řádky obrázků si nevšímejte, ty jsou z 19. století). Na moderní domácí použití krátké, ven nebo ve větším chladu dlouhé. Je to takové chytré. Což je asi hlavní důvod, proč mě historické oblečení začíná bavit víc než moderní...

Doma jsem taky našla tkaloun v úplně, ale úplně stejné barvě. Tím olemuju průramky. Jestli mi ještě zbyde - což není vůbec jisté - taky jím zpevním ramenní švy.

Rukávy středověkých šatů - líc
Rukávy středověkých šatů - rub
Tak, to by asi pro dnešek stačilo...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aiman Aiman | E-mail | Web | 25. června 2012 v 13:47 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama